V Olomouci jsem strávil nádherné roky 2002–2011, doslova naplněné historií. Tím nemyslím jen studium (magisterské a pak doktorské), ale i celkového ducha města, který vlastně způsobil, že jsem se rozhodl pro studium na Univerzitě Palackého. Byť to tedy byla v zásadě iracionální volba, můžu s klidným svědomím říct, že jsem nikdy nelitoval. Studium na katedře historie bylo velice zajímavé a podnětné, možná ale ještě víc jsme jako studenti oceňovali lidské vztahy, které na katedře vládly. A to včetně nadmíru vstřícného vztahu vyučujících ke studentům. Jen zásluhou kontaktů, a tedy i osobního angažmá, mého vedoucího diplomové práce jsem např. získal unikátní možnost studovat na univerzitě v Kostnici a celý semestr tak čerpat z bohatých fondů tamní proslulé knihovny, až eccovských parametrů. Dnes působím jako historik a kurátor sbírek v Muzeu východních Čech v Hradci Králové a spolupracoval jsem na několika výzkumných projektech jak se svou mateřskou katedrou, tak třeba Centrem medievistických studií Akademie věd České republiky a Univerzity Karlovy v Praze. I na praxi mne olomoucká studia připravila dobře. Ačkoliv jsem se jako student pod vlivem svých učitelů zaměřoval hlavně na středověké dějiny, dnes se profesně zabývám především prusko-rakouskou válkou roku 1866 a obecně modernější historií. Změna specializace samozřejmě nebyla po těch letech lehká, sám jsem ale byl překvapen, jak dobrý základ mi olomoucká studia nadělila. Na olomoucké časy tak dodnes vzpomínám rád, i díky řadě přátelství, která jsem zde navázal, a s potěšením se do Olomouce vracím.
