Již odmalička jsem tíhl k historii a od patnácti let jsem pravidelně coby průvodce trávil prázdniny na pohádkovém hradě Bouzově. Takto se zrodila touha po práci kastelána, ke které jsem se dostal přes vystudování historie a latinské filologie na Univerzitě Palackého a geografie

na Ostravské univerzitě. Doktorandské studium ukončila nutnost postavit se na vlastní nohy. Mým prvním zaměstnáním bylo učitelství na gymnáziu v Uničově, což mě výborně připravilo na práci s lidmi. A přestože jsem toto místo opouštěl trochu nerad – vždy jsem se rád dělil o svá moudra – možnost práce kastelána na zámku v Čechách pod Kosířem byla pro mě neodolatelná. Nejen, že pocházím z blízkého okolí, takže mám k místu osobní vztah, ale výzva otevřít veřejnosti do té doby uzavřenou památku a osahat si a dohledat historii každého z nově instalovaných předmětů, byla práce, po které jsem vždy toužil a kde mohu naplno využít také své vzdělání.

Jednooborové a tehdy ještě pětileté magisterské studium historie jsem absolvoval na přelomu dvacátého a jednadvacátého století, v letech 1998–2004). Dalo mi mnohé, z čeho dnes a denně těžím při své vědecké, pedagogické a organizační práci. Ta je mi zároveň i zábavou, čehož si moc vážím, neboť ne každý má takové štěstí.

Letmo mě napadá hned několik pozitiv mých olomouckých let: možnost čerpat znalosti a životní zkušenosti od řady erudovaných a přitom pozitivně naladěných příslušnic a příslušníků místního pedagogického sboru, na svou dobu výborné studijní i životní zázemí – například skvělá knihovna ve Zbrojnici, počítačové učebny (!!!), solidní ubytování na kolejích i hojná strava v menze nebo možnosti sportovního a kulturního vyžití, dobrá atmosféra ve studijním i mimostudijním kolektivu, jedinečná atmosféra Olomouce jako univerzitního města a výborné vlakové spojení do mých rodných Pardubic 🙂

Sice se říká, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky, ale kdybych se mohl vrátit do mladších let, volil bych opět studium historie v Olomouci.

Historie byla mým koníčkem již od dětství. V jedenácti letech jsem si koupila svou první encyklopedii světových dějin, která mě zcela pohltila. Od té doby již nebylo cesty zpět. Můj zájem o dějiny se prohloubil na gymnáziu, a to díky učiteli, jehož výklad nespočíval jen v odříkávání jmen a dat, ale především ve vysvětlování souvislostí. Výběr vysoké školy pro mě nepředstavoval žádné dilema. Studium historie bylo jasnou volbou, i když nemůžu říci, že toto nadšení sdíleli i všichni z mého okolí. Člověk se ale nesmí nechat odradit, když má svůj sen. Pět let strávených v Olomouci bylo velkou zkušeností. Rozhodnutí jít studovat na Univerzitu Palackého jsem nikdy nelitovala. Samozřejmě nelze říci, že vše probíhalo hladce, neboť studium bylo náročné, ale pozitivní věci vždy převažovaly. Zpětně oceňuji zejména seznámení se s mnoha zajímavými lidmi, poznání krás historické Olomouce či různé výjezdy do terénu v rámci praxí. Samotné studium naštěstí nespočívalo jen v memorování dat. Cílem pedagogického sboru bylo připravit nás i na pozdější profesní dráhu. Praxe, kterou jsem během studia absolvovala v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí, se později ukázala jako zásadní. Po státnicích jsem v této instituci začala pracovat jako knihovnice, respektive kurátorka knižní sbírky. Na této pozici jsem působila přes tři roky a posléze jsem přešla na pozici muzejní etnoložky. Tato pozice zahrnuje více badatelské činnosti, takže se mi velmi hodí mnohé z toho, co jsem během studia na olomoucké katedře historie pochytila.

Historii jsem na FF UP studoval v letech 1999–2004. Nutno říci, že na tuto dobu vzpomínám velmi rád, a to nejen proto, že se jednalo o čas „bezstarostného mládí“, ale především mi zdejší vyučující dokázali otevřít nové obzory a uvést do různých souvislostí svět, v němž žijeme. Při studiu historie se člověk nemůže nudit, neboť se lze jejím prostřednictvím vydat na návštěvu do řady jiných oborů, například filosofie, dějin literatury, muzikologie nebo dějin umění. Tato velká rozmanitost historické vědy mne naplňuje úžasem i po letech strávených v muzejní praxi. Olomoucká studia mne kdysi dobře připravila na různorodost uvnitř oboru a dala mi dobré řemeslné základy. Při studiu jsem se zaměřil na problematiku náboženských dějin, dnes se v rámci muzea věnuji numismatice. Dříve by mne nikdy nenapadlo, že se tímto malým oborem budu zabývat a bude mne dokonce bavit. Jedno je však jisté: vykonávat profesi historika znamená vykonávat opravdu svobodné povolání.

Historii na Univerzitě Palackého jsem studovala v kombinaci s anglickou filologií v letech 2010–2016. Během studia jsem využila nabídky zahraničních programů a strávila jeden semestr na britské University of Hull a další pak jako stážistka v České škole bez hranic v Londýně. Zde jsem po ukončení magisterského studia několik let žila a pracovala právě v České škole bez hranic a v realitní kanceláři. V současnosti pracuji jako učitelka na mezinárodní škole Park Lane v Praze.

Díky bohaté nabídce předmětů na katedře historie jsem měla možnost poznávat dějiny, které mě zajímaly už od dětství, z mnoha nových a zajímavých úhlů. Některé předměty byly navíc vyučovány v angličtině, takže jsem mohla propojit oba své obory a získat přístup k rozmanitým dokumentům. Řadu z nich jsem využila při psaní diplomové práce věnované životním osudům policisty a zpravodajského důstojníka JUDr. Oldřicha Maláče, která získala Cenu Edvarda Beneše 3. stupně. Olomouc pro mě byla díky své bohaté historii a jedinečnému kouzlu skvělým místem pro studium a pokud se v budoucnu rozhodnu ve studiu historie pokračovat, určitě bych se velmi ráda vrátila na místní katedru.

Jako student historie jsem nejednou musel odpovídat na dotazy, jestli si pamatuji všechna ta data a k čemu mi vlastně jsou. Naštěstí Univerzita Palackého patří k ústavům, kde se dějiny již dlouho nevyučují jako soubor jmen a dat. Znát historii znamená především chápat souvislosti a příčiny jevů, které se mnohdy promítají i do dnešní reality. Mimo odborných znalostí mi studium přineslo možnost zapojení do činnosti studentských spolků pořádajících kulturní akce a exkurze a vydávajících své sborníky. Vědomosti i zkušenosti s organizační prací se mi velmi hodily poté, co jsem po škole nastoupil do Slezského zemského muzea v Opavě, kde už pět let pracuji jako kurátor sbírky novodobých dějin a druhým rokem vedu oddělení historického výzkumu.

Po studiu historie a anglické filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, během něhož jsem také absolvovala roční stáž na americké Earlham College v Indianě, jsem šla nejprve učit na Slovanské gymnázium. Potom jsem se vrátila na svou středoškolskou alma mater, Gymnázium Olomouc-Hejčín, kde působím jako učitelka dějepisu a angličtiny dodnes. Mé obory se dokonce ideálně prolnuly a na anglické sekci učím dějepis anglicky. Vzpomínky na vysokoškolská léta a vědeckou práci nakonec převládly natolik, že jsem se ke studiu vrátila a absolvovala rigorózní řízení, v němž jsem obhájila práci na téma soužití a střetávání Čechů a Němců na Nové Ulici u Olomouce po dobu její samostatné existence, což bylo vždy hlavním předmětem mého odborného zájmu. Na studiu dějin mě vůbec nejvíc fascinuje právě lokální historie – vidět místo, kde žijeme, nikoliv staticky, ale v jeho proměnách v čase. Pro studenta, historika i učitele je Olomouc místem zajímavých příležitostí, sama jsem toho spokojeným důkazem.

V Olomouci jsem strávil nádherné roky 2002–2011, doslova naplněné historií. Tím nemyslím jen studium (magisterské a pak doktorské), ale i celkového ducha města, který vlastně způsobil, že jsem se rozhodl pro studium na Univerzitě Palackého. Byť to tedy byla v zásadě iracionální volba, můžu s klidným svědomím říct, že jsem nikdy nelitoval. Studium na katedře historie bylo velice zajímavé a podnětné, možná ale ještě víc jsme jako studenti oceňovali lidské vztahy, které na katedře vládly. A to včetně nadmíru vstřícného vztahu vyučujících ke studentům. Jen zásluhou kontaktů, a tedy i osobního angažmá, mého vedoucího diplomové práce jsem např. získal unikátní možnost studovat na univerzitě v Kostnici a celý semestr tak čerpat z bohatých fondů tamní proslulé knihovny, až eccovských parametrů. Dnes působím jako historik a kurátor sbírek v Muzeu východních Čech v Hradci Králové a spolupracoval jsem na několika výzkumných projektech jak se svou mateřskou katedrou, tak třeba Centrem medievistických studií Akademie věd České republiky a Univerzity Karlovy v Praze. I na praxi mne olomoucká studia připravila dobře. Ačkoliv jsem se jako student pod vlivem svých učitelů zaměřoval hlavně na středověké dějiny, dnes se profesně zabývám především prusko-rakouskou válkou roku 1866 a obecně modernější historií. Změna specializace samozřejmě nebyla po těch letech lehká, sám jsem ale byl překvapen, jak dobrý základ mi olomoucká studia nadělila. Na olomoucké časy tak dodnes vzpomínám rád, i díky řadě přátelství, která jsem zde navázal, a s potěšením se do Olomouce vracím.